REPORTÁŽE

Koupaliště Mělník ***

Ing. Milan Šmíd, Bazény a wellness s.r.o., projektový ateliér

„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastný“ mohli komentovat klasickým citátem provozovatelé letních koupališť průběh letošního léta. Marně jsme od června sledovali předpovědi počasí, marně vyhlíželi konečně letní teploty a sluníčko, které by na naše koupaliště přilákaly koupání chtivé návštěvníky. Tropy se nám ukázaly nezvykle až poslední týden v srpnu a v začátku září, kdy už příchod léta nikdo neočekával. Zkusme ale na tyto chvíle ještě zavzpomínat návštěvou letního koupaliště v Mělníku.

Krytý plavecký bazén a v jeho sousedství i letní koupaliště na Mělníku byly vybudovány na počátku sedmdesátých let dvacátého století. Vcelku nic mimořádného - technologie i dispozice odpovídající době vzniku. V krytém areálu pětadvacítka a dětský výukový bazén, venku plavecká a neplavecká padesátka. Oba spolu sousedící areály se dostaly po dvacetiletém provozu na pokraj své životnosti a tak se vedení města rozhodlo provést postupně rekonstrukci. Nejprve ji prošel krytý plavecký areál (1991 – 1997), od podzimku 1999 se dostalo do programu i letní koupaliště. Aby byl trvale zajištěn jeho provoz, byla rekonstrukce rozdělena do čtyř etap – přes rekonstrukci jednotlivých bazénů, doplnění vodních atrakcí až po výměnu bazénové technologie úpravy vody. Od roku 2003 je areál v dnešní podobě. Prochází každoročně jen průběžnými opravami poškození způsobenými „zubem času“, zimní odstávkou a návštěvníky – vandaly, případně drobnými vylepšeními v podobě umělého povrchu hřiště apod.

Plavecký bazén zůstal prakticky v nezměněný – o rozměru 50 x 20 m s hloubkou vody 2 m, která vyhovuje plavcům, protože se v bazénu nemohou nepohybovat ti, co pod nohama musí mít stále dosažitelné dno. V bazénu je tak volněji a lépe se v něm plave. Ale i tak se na obou stranách u startovních bloků soustředí omladina a nutné je dávat bedlivý pozor, aby před dosažením obrátkové stěny na hlavě nepřistál nějaký neopatrný vodní skokan. Kdybychom koupaliště nenavštívili v neděli, ale v pondělí nebo ve středu, mohli bychom na bazénu pozorovat večerní výuku potápěčů.

Druhý, stejně rozměrný bazén s hloubkou od 0,1 do 1,3 m je určen pro vodní dovádění – v něm bychom si asi nezaplavali. K jeho hravému způsobu užívání nás ale povedou i instalované vodní atrakce. Do vody vstupujeme širokým bočním schodištěm. Provoz atrakcí je postupný – neběží všechny najednou a v chodu se střídají. Po většinu dne jsou puštěny akorát skluzavky – jak krátká široká o délce 10 m, tak „klasický“ tobogán s délkou cca 66 m, obě s dojezdem do neplaveckého bazénu. Skluzavky patří k nejnavštěvovanějším atrakcím koupaliště a přestože na koupališti při naší návštěvě nebylo mnoho lidí, byla hlavně u tobogánu téměř nepřetržitá fronta zájemců o sklouznutí. Mělké části bazénu vévodí vodní hřib. Vytváří spíše optický efekt, ale možná se nikomu pod proud vody nechtělo, protože voda byla přeci jen chladnější a prudký proud studené vody za krk není tím pravým potěšením. Více zájmu budil divoký kanál ve tvaru osmičky se středovým zálivem – ten byl obsazený návštěvníky i když voda neproudila. Na druhé straně bazénu si zájemci mohli vyzkoušet běh po hladině pomocí nafukovací koule aquazorbingu. Ještě jste to nezkusili? Není to nic obtížného. Vstoupíte do průhledné koule o průměru 2 metry, kterou uzavřou a nafouknou – zásoba vzduchu v ní je na 20 – 30 minut . Protože i s uzavřeným návštěvníkem koule plave na hladině, můžete se volně po vodě rozběhnout. Chce to ale trochu cviku ovládat koordinaci rychlosti svého běhu s rychlostí otáčení koule na vodě. Běžíte-li rychleji nebo pomaleji, končí běh v kotrmelci a pádu – ten ale v uzavřené kouli s měkkými stěnami není ani nebezpečný, ani bolestivý. Stačí se zvednou a v běhu pokračovat. Nad provozem aquazorbingu dohlíží pracovník obsluhy a aby mu návštěvník v kouli neutekl daleko, či se nedokulil do zóny dojezdu skluzavek, má kouli jištěnou provazem a včas si ji přitáhne zpět ke břehu. Aguazorbing je jedinou placenou vodní atrakcí na bazénu. Všechny ostatní jsou v ceně vstupného.

Ani na nejmenší děti se na koupališti nezapomnělo a k dispozici mají v zadní části poměrně rozsáhlé brouzdaliště o ploše cca 400 m2. Hodně dětí s rodiči ale využívá k vodním hrátkám i mělkou část neplaveckého bazénu.

Všechny bazény koupaliště jsou provedeny železobetonovou konstrukcí s keramickým obkladem. Jak nám prozradil provozovatel koupaliště Ing. Antonín David, jsou s obklady trvalé problémy. Přestože jsou bazény zazimovány napuštěné, aby voda v nich chránila povrch před zimními výkyvy teplot, dochází hlavně v obnažených částech k jejich promrznutí a opadávání. Každý rok musí část obkladů opravovat i předláždit ochozy, kde si půda od rekonstrukce stále sedá. I při naší letní návštěvě byly patrné praskliny mezi obklady a porušené jednotlivé obkladačky. Všechny bazény mají společnou úpravnu vody odpovídající letnímu sezónnímu provozu, tj. v co nejúspornějším provedení. Kvalita vody při naší návštěvě byla dobrá, ale koupaliště nebylo plně obsazeno a navštívili jsme ho po dlouhém studeném období s minimální návštěvností. Nemůžeme tedy říci, jak si technologie dokáže poradit s dlouhým tropickým obdobím a několika tisíci návštěvníky denně. Pro udržení její kvality je příznivé, že voda v bazénech není temperovaná a spoléhá se na prohřátí od slunečních paprsků. Z hlediska návštěvníka je to ale menší komfort.

Výhodou koupaliště kromě rozsáhlé vodní plochy je i značná velikost opalovacích ploch, a to s výběrem jak s plným slunečním osvitem po téměř celý den, tak polostínu od vzrostlé zeleně. Ten využívají převážně rodiny s malými dětmi. Ochozy kolem bazénů jsou dlážděné betonovými dlaždicemi, betonové jsou i vnitroareálové komunikace. Ostatní plochy jsou převážně travnaté.

Koupaliště nedělá jen voda a opalovací plocha a tak nás zajímalo i další vybavení pro návštěvníky. Převlékárny jsme při vstupu obtížně hledali, protože k nim musíte obejít vstupní buňku s pokladnou. My však za budku nedohlédli, vyrazili dál na koupaliště a tak převlékárny minuli. Šatní skříňky nenaleznete už vůbec a své věci tak mají návštěvníci na dece. V pořádku byly toalety – byly udržované a bylo zde relativně čisto.

Návštěvníci, kteří se nechtějí jen koupat a opalovat na dece, mají příležitost i k dalším sportovním „suchozemským“ aktivitám. Ke kolektivním míčovým hrám vás může zlákat hřiště s umělým povrchem na volejbal či nohejbal, případně hřiště na plážový volejbal. Nedaleko vchodu je připravený stůl na stolní tenis. Co takhle zahrát si kuželky nebo si pinknout badminton? Sportovní náčiní provozovatel za symbolický poplatek půjčuje, takže si nemusíte nosit vlastní. A po sportování přijde většinou hlad a žízeň. Doba, kdy jsme si všichni nosili s sebou na koupaliště řízek mezi chleby, je již asi minulostí, a spoléháme se více na místní stravovací služby, že nás nasytí. K dispozici je zde několik stánků s nabídkou rychlého občerstvení v podobě párku v rohlíku, hamburgeru, pop cornu, případně piva, kávy, palačinek a zmrzliny. Nalezne se zde i nabídka teplých jídel v podobě bufetu s venkovním posezením. Pro mlsné jazýčky to sice nebylo, ale hladový žaludek nám to naplnilo.

Letní koupaliště v Mělníce svou polohou slouží k letnímu koupání nejen obyvatelům Mělníka, ale je častým cílem i obyvatel severovýchodní části Prahy, kteří nemají v této části Prahy na výběr moc možností ke koupání. Autem trvá cesta kolem půl hodiny, vlakem nebo autobusem kolem hodiny. Koupaliště je v systému hodnocení technického vybavení a nabídky služeb zařazeno mezi tříhvězdičkové areály v pětihvězdičkové stupnici hodnocení. Je příznivé nejen svou polohou, velikostí vodní plochy a prostorami na opalování a sport, ale i velmi příznivou cenou vstupného: za celý den zaplatíte plné vstupné jen 60 Kč.

Foto: Milan Šmíd

(c) Bazény a wellness s.r.o.
Created by: Martina Křenková, Michal Křenek