LEGISLATIVNÍ SYSTÉM PRO BAZÉNY A WELLNESS

NOVÁ NOVELA ZÁKONA O OCHRANĚ VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ

Ing. Milan Šmíd, Bazény a wellness s.r.o., projektový ateliér

Zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví je stár sice jen jedenáct let (vydán 14. července 2000 v částce 74/2000 Sbírky zákonů), ale od svého uvedení v platnost 1. ledna 2001 se do jara letošního roku dočkal již 35 novelizací. Nyní je na světě jeho 36.novela vydaná pod číslem 151/2011. Tento zákon se ve své první části věnuje změnám pravidel pro koupání a saunování v dikci zákona o ochraně veřejného zdraví, ve druhé části „napravuje“ zákon 254/2001 Sb o vodách (Vodní zákon), také v části týkající se povrchových vod využívaných ke koupání. Proč potřebujeme tuto novelu?

15.února 2006 vydal Evropský parlament a Rada Evropy Směrnici č. 2006/7/ES o řízení jakosti vod ke koupání. Česká republika jako člen Evropské unie byla povinna tento předpis začlenit do svého legislativního systému. Trochu nešťastně se ale Evropa trefila do politické situace u nás. Parlament měl stále na práci důležitější věci – přípravu našeho předsednictví, vyslovování nedůvěře vládě, rozhodování, jestli předčasné volby či ne a na jak dlouho úřednickou vládu a podobné nezbytnosti. Proto se novela zákona stále odkládala, až se ji podařilo přes parlament protlačit. A co nám přinesla nového?

Největší dopad má novela v oblasti přírodního koupání. Původní definice „koupaliště ve volné přírodě“ jak přírodní nebo umělé vodní nádrže určené ke koupání, pokud není umělým koupalištěm a k tomu definice umělého koupaliště jako stavby určené ke koupání, již neplatí. Nově definované „přírodní koupaliště“ má mnohem širší rozsah, protože nově se bude týkat i staveb dříve zahrnovaných pod umělá koupaliště. Přírodním koupalištěm tedy nově je:

  1. stavba nebo nádrž ke koupání, v níž je voda obměňována řízeným přítokem a odtokem pitné vody nebo chemicky neupravované podzemní nebo povrchové vody
  2. stavba povolená k účelu koupání vybavená systémem přírodního čištění vody ke koupání
  3. povrchová voda, ve které nabízí službu koupání provozovatel.

PZ toho plyne, že původní definice se vztahovala jen na bod c), nyní se za přírodní koupaliště považuje navíc jakákoliv nádrž s vodou určenou ke koupání bez chemické úpravy vody. Provozovatel takového koupaliště je povinen provádět monitoring kvality vody laboratorními kontrolami a vizuálními kontrolami znečištění z hlediska možného ovlivnění zdraví koupajících. Pokud dojde ke znečištění vody ke koupání nebo sprchování, tak je o této skutečnosti provozovatel povinen informovat veřejnost u vstupu na přírodní koupaliště. Poslední (vlastně první) povinností provozovatele přírodního koupaliště je zajistit zpracování provozního řádu a předložit ho ke schválení příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví.


Na provozovatele umělých koupališť a saun je zákon i ve své novele daleko tvrdší. V kontrolách kvality bazénové vody přináší zákon nové pojmy. Mezní hodnota (MH) ukazatele jakosti vody, kdy musí provozovatel provést následná opatření, aby byly dodrženy požadavky stanovené tímto zákonem. Při překročení nejvyšší mezní hodnoty (NMH) musí provozovatel provoz koupaliště nebo jeho oddělitelné části zastavit. O zastavení provozu koupaliště nebo jeho části musí informovat veřejnost. Ale to není všechno. Zákon na něm dále chce:

  • posoudit vydatnost a kvalitu zdrojové vody
  • koupací nebo ochlazovací vodu upravovat, obměňovat a desinfikovat
  • kontrolovat chod zařízení úpravny vody i intenzitu cirkulace
  • kontrolovat hygienu pomůcek a materiálů ve styku s vodou
  • monitorovat jakost vody ke koupání v daných místech
  • kontrolovat a zveřejňovat hodnoty teploty vody a vzduchu
  • dodržovat mikroklimatické podmínky
  • vést provozní deník a evidenci výsledků kontrol a měření a uchovávat min. jeden rok

Zákon 151/2011 Sb. si také všímá provozovatelů nebo poskytovatelů tělovýchovných či regeneračních zařízení a služeb, kteří si do svých materiálů a reklamy uvedou možnost koupání. V tom případě pro ně platí veškerá ustanovení zákona jako pro provozovatele koupaliště.

Zákon stanoví nově úkoly krajských hygienických stanic na úseku řízení jakosti vod ke koupání a následně i úkoly, které musí plnit Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo životního prostředí vůči Evropské komisi.

Druhá část zákona 151/2011 Sb. novelizuje Zákon 254/2001 Sb (Vodní zákon). Pro tento o rok mladší zákon je to již osmnáctá novela. Přináší změnu v části týkající se povrchových vod využívaných ke koupání. Ruší termín „koupací oblast“ a místo něho vytváří termín „koupací profil“. Celý rozsah řešení bude ošetřeno prováděcí vyhláškou Ministerstva zemědělství

Zákon 151/2011 Sb. byl vyhlášen ve sbírce zákonů 28.dubna 2011 s okamžitou platností. Protože ke dni, kdy vznikal tento článek, nebyly vydány příslušné prováděcí předpisy a staré dosud platí, dostali jsme se do situace nového zákona bez prováděcích předpisů a platných prováděcích předpisů, které upřesňují a stanovují podmínky dodržování již neplatných ustanovení zákona. Vše se nám „šikovně seběhlo“ právě na začátku letní koupací sezóny. Až léto ukáže, jak se nám tímto legislativním chytákem podaří proplout.

Fotografie: Milan Šmíd

(c) Bazény a wellness s.r.o.
Created by: Martina Křenková, Michal Křenek